Souhláska Š

Souhláska Š je tupá, úžinová, dásňová, jazyčná, neznělá, třená.

Souhlásku Š vyvozujeme tak, že zuby jsou mírně od sebe, rty našpulíme do kroužku, přičemž koutky úst se přibližují k sobě (viz. video). Hřbet jazyka se po stranách opře o horní stoličky a špička jazyka je ve středu ústní dutiny a špička jazyka směřuje nahoru k alveolárnímu výběžku (boulička těsně za horními zuby, která je mírně zvrásněná). Špička jazyka se nikdy nesmí dotýkat spodních zubů zezadu! Vždy zůstává volně ve středu ústní dutiny. Spodní čelist se malinko spustí dolů. Šum je u výslovnosti Š tupý a hluboký.

Veškerá cvičení provádíme vždy před zrcadlem

slabiky: ŠA, ŠE, ŠI, ŠO, ŠU, ŠOU, ŠÁ, ŠÉ, ŠÍ, ŠÓ, ŠÚ, ŠÓÚ

Š na začátku slova: šašek, Saša, Šárka, šaman, šapitó, šeří se, šetřit, Šemík, šedá, šíp, šípek, široký, šikmý, šibal, šílený, šílenec, šířit, šosy, šustit, šumák, šup, šupito, šunka, štěkot, štěně, škvíra, šťára, šťáva, šoupat, škrábat, škraloup, škraboška, špek, škoda, šnek, štěstí

Š uprostřed slova:  sušenka, suší, svestka, smíšený, liší se, osuška, spěšný, suše, suší, sužší, ošizený, ošklivý, šedozelený, zmeškáš, 

Š na konci slova: listonoš, usuš, salaš, Krakonoš, umíš, znáš, pamatuješ, rozumíš, odmítáš, říkáš, nemusíš, zvládneš, dokážeš, 

Švadlenka                                                                                                 Vašku, nač máš tašku

Šiju, šiju, košilku, ušiju ji za chvilku.                                                          Kam jdeš Vašku? Do školy.                   

Pak ušiju kabátek, naší Dáši na svátek.                                                   Co to neseš? Úkoly.

A co ještě? Plášť do deště.                                                                       Hrušky nemáš, Vašku? Mám jich plnou tašku.