Monology a práce s textem
Individuální příprava pro uchazeče, kteří chtějí u talentových zkoušek prokázat svůj skutečný herecký potenciál
Herecká práce na uměleckých textech
monology a básně
- výběr vhodných monologů a básní podle věku, typu a osobnosti uchazeče
- pochopení situace, okolností a vztahů postav
- určení toho, ke komu postava v monologu mluví a proč právě v tuto chvíli
- hledání hlavního cíle postavy a překážek, které jí brání v jeho dosažení
- vytvoření okolností postav a práce s nimi
- pružně přizpůsobit variace situací a okolností
- rozpoznání změn nálady, postoje, energie a vztahu v průběhu monologu
- členění textu na myšlenkové a významové celky
- hledání klíčových slov, obratů a míst, která nesou hlavní význam
- práce s tempem, rytmem, pauzou, tichem, důrazem a gradací
- rozlišování mezi tím, co postava říká, a tím, co skutečně prožívá
- práce s vnitřním jednáním a konkrétní motivací postavy
- propojení dechu, hlasu, výrazu, pohybu a hereckého záměru
- vytvoření živé postavy místo odříkání naučeného textu
- práce s významem textu, skrytými významy a subtextem
- členění textu na myšlenkové celky
- hledání a práce s různými interpretačními možnostmi
- vytvoření pravdivé postavy
- herecký projev s variacemi podle okolností a jejich autentické naplnění
Jak pracujeme
Text nejprve společně vybereme a po přečtení divadelní hry nebo knihy, ze které monolog je, ho teprve společně rozebíráme. Zjišťujeme, v jaké situaci se postava nachází, co se stalo před začátkem monologu, co chce svým projevem změnit a jaký vztah má k osobě, ke které mluví. I když není druhá postava na scéně přítomna, musí být v uchazečově představě zcela konkrétní. Bez jasného adresáta se monolog snadno stane pouze přednesem v prostoru. Učíme se vytvořit si představu partnera, vytvořit si okolnosti a reagovat na jeho pomyslné chování a vést skutečné jednání a ne deklamovat jen jednotlivé prázdné věty.
Důležitou součástí práce je také členění textu. Uchazeč se učí vnímat, kde se mění myšlenka, emoce, vztah nebo záměr postavy. Každý úsek může mít jinou energii, tempo.Postava může přesvědčovat, bránit se, útočit, prosit, naléhat, plakat, zatajovat, vzpomínat, nenávidět a pokud jsou tyto změny v projevu čitelné, monolog působí pravdivě, živě a má vnitřní vývoj.
Pracujeme také se subtextem, tedy s významem, který není přímo vysloven. Postava může říkat jednu věc a ve skutečnosti se snaží sdělit něco úplně jiného. Může se tvářit klidně a vyrovnaně, zatímco uvnitř probíhá těžký vnitřní souboj. Právě napětí mezi vyřčenými slovy a vnitřním jednáním vytváří hloubku, živost, pravdivost a uvěřitelnost postavy.
Součástí přípravy je hledání konkrétního jednání. Nestačí vědět jakou má postava emoci- je smutná, rozzlobená, vstřícná, zamilovaná, nervózní. Důležité je vědět, jak v dané chvíli reaguje na hereckého partnera a jak se k němu chová. Jakmile mí uchazeč jasný záměr (okolnosti), jeho projev je přesný, konkrétní, přirozený a hlavně uvěřitelný pro diváka. Vždy říkám studentům, že musí vědět, i to, co měla například teta postavy ten den ráno k snídani a jak jí to chutnalo.
Dalším dílčím úkolem je věnovat pozornost tomu, aby emoce nevznikla pouze v obličeji nebo hlase, ale aby vycházela z celé situace. Učíme se pracovat s dechem, napětím v tele, pohledem, postojem, gestem i pohybem. Někdy je nejúčinnější a nejpravdivější téměř nehybný projev a jindy je zapotřebí výraznější výrazový prostředek, který plynule vychází z jednání postavy a nepůsobí jako předem naučená gesta.
S uchazečem pracujeme tak, aby byl schopen okamžitě reagovat na připomínky nebo změnu okolností. Může se jednat o změnu emoce, nálady, napětí, tempa nebo o úplně nové okolnosti, které jdou proti původní podobě monologu. Z tohoto důvodu nepřipravujeme monology pouze v jedné pevné podobě, ale hledáme a vytváříme jeho základní strukturu, význam a záměr a pak rozvíjíme schopnost variovat podle okolností a zadání komise.
Důraz klademe také na naučení textu. Důležitým aspektem je znalost textu, aby mohl uchazeč co nejdříve začít na monologu pracovat. Učí se zapamatovat si nejen jednotlivá slova, ale především sled situací, myšlenek a jednání tak, aby se v případě výpadku textu mohl vrátit po významu a pokračoval přirozeně a bez zastavení nebo bez větší viditelné pauzy. Text herci pomáhá, nesmí ho svazovat, ani omezovat ve spontánním projevu.
Cílem není vytvořit na efekt umělý výkon. Cílem je, aby byl uchazeč ve svém projevu autentický, aby věřil svému jednání a byl v roli přítomný a aby komise viděla živého člověka, který pravdivě jedná, reaguje na situace a okolnosti a aby mu uvěřila.
